Co je u nás nového?

Vítejte v Arcadii.

Jsem alchymistka Anna a vítám vás ve své dílně, kde se věda snoubí s magií a kde pod mýma rukama pak vznikají ty nejkouzelnější šperky. Beru malé kousky pomíjivé krásy přírody a za pomocí alchymie je navždy mrazím v čase.

Do kovového kabátku umím odít téměř vše od lístků a květů přes minerály až ke skutečnému hmyzu. V srdci každého šperku z mé dílny se skrývá skutečný střípek z přírody kolem nás, díky čemuž je pak každý jeden kousek naprostým unikátem. Každá žilka, jehlička, každý ohyb i drobná nedokonalost tvoří dokonalý celek, který lidská ruka nedovede napodobit.

Autorské šperky s láskou k řemeslu

Každý šperk, který opustí mou dílnu, není jen nenapodobitelným originálem, ale rovněž autorským dílem. I za tím nejdrobnějším prstýnkem se skrývá spousta a spousta hodin práce od plánování designu přes přípravu k pokovení až k finálním úpravám jako je leštění či patinování. Má práce je inspirovaná přírodou a tím, jak se během roku proměňuje. Tam, kde ostatní vidí plevel či list, já vidím šperky. V sezónních kolekcích tedy najdete vždy to, co právě roste.

Galvanoplastika - Alchyimie šperků

Šperky z mé dílny vznikají technikou zvanou galvanoplastika, nebo též anglicky electroforming. Ta je tu s námi už téměř dvě stě let a pochází půdodem z Ruska. Poprvé byla představena v Petrohradu roce 1838 německo-ruským vědcem Moritzem Hermannem Jacobim na carském dvoře. Jacobi byl fyzik a inženýr, galvanoplastiku objevil již v roce 1810 a od té doby se intenzivně věnoval výzkumu, který měl být využíván primárně v knihtisku. Car byl jeho objevem zcela ohromen a nechal mu vyplatit odměnu ve výši pětadvaceti tisíc stříbrných rublů. V roce 1842 byla expandována německým chemikem Oskarem Boettgerem, který objevil způsob, jak stejným způsobem pracovat s niklem. Technika se stala rychle populární a rozšířila se do celého světa. Ve své práci ji využívali i vědečtí velikáni jako Thomas Alva Edison nebo Michael Faraday.

Jak to funguje?

V principu se galvanoplastika příliš neliší od klasické elektrolýzy, kdy se za působení elektrického proudu kovové ionty stěhují z bodu A (anody) do bodu B (na katodu). Pokud to ještě o něco zjednodušíme, prakticky na libovolném materiálu nechávám narůst měděnou vrstvu, která při správném provedení dokonale kopíruje původní strukturu. Díky tomuto procesu vznikají naprosté unikáty.